Nedávno jsem měl rozhovor s lektorkou, která mi řekla, že z její zkušenosti a zkušeností pár ostatních, se nedá plnohodnotně uživit full-time lektorstvím, respektive ne pokud má člověk zůstat příčetný. Přestože občas mám i jiné příjmy, řekl bych, že mně se to podařilo. Doopravdy si myslím, že jsem finančně úspěšný a že se mi daří. Co je ale ten “úspěch”?
Začnu velmi základní a zdánlivě nízkou laťkou úspěchu, tedy minimální mzdou. Minimálku bere někdo na pozici ulízečka, skladník, pomocná síla v kuchyni nebo poštovní doručovatelka. Jedná se obecně o pozice, které můžete dělat od 15 let s dokončenou základní školou a možná pár kurzy.
Minimálka je 22 400 Kč hrubého za zhruba 160 hodin práce měsíčně. Dejme tomu, že pro smysluplné srovnání chci jako OSVČ vydělat ekvivalent celkového nákladu zaměstnavatele na zaměstnance, čili 30 000 Kč (obrázek níže), jako kompenzaci za dovolenou a další benefity zaměstnanců.
https://www.keloc-software.cz/mzdova-kalkulacka/
Teď vám asi přijde na mysl: “No jo, ale odučit 160 hodin měsíčně nemůžu?” Ano, to je pravda. V dobách dávno minulých jsem pro jazykovky zvládal “odbouchat” zhruba 90 hodin angličtiny měsíčně. Klíčové slovo je zde: ZVLÁDAL. Bez děti, s pár hodinami studia na VŠ a večer na mě doma čekala akorát párty s kamarády. Každý týden jsem měl alespoň jeden zabijácký den s 7-8 hodinami. 20-25 hodin týdně se zvládnout dá, ale je složité to nasekat do rozvrhu nějak smysluplně a zároveň mít volný čas. Sám jsem teď okolo 15-20 hodin za běžný týden a je to mnohem příjemnější tempo.
Dejme tomu, že jste dobří a fakt zvládnete 90 hodin za měsíc průměrně – to znamená třeba 105 hodin v měsíci bez dovolené a 75 hodin v měsíci s týdnem dovolené. To je zhruba 25 těch hodin týdně. Výdělek = počet hodin * cena za hodinu; 30000 = 90 * 333.
V těch 333 Kč za hodinu samozřejmě není vybavení, kurzy, cestovné, marketing, maily, daňařina a další administrativa. 333 Kč je tedy rozumná minimálka u jazykovky, která ten marketing udělá, a třeba poskytne i vybavení a kancelář. Ale nezapomeňte, že přípravu a cestovné už vám neplatí, tak ji nedělejte a hlavně nikam nejezděte 🙂
Vtípky stranou, je fér podotknout, že základ fakturovatelného času zajetého OSVČ je zhruba 70%. V našem případě to znamená 27 hodin nefakturovatelné činnosti a 63 hodin fakturovatelné za měsíc. Pokud si tedy děláte marketing, administrativu a nedejbože i přípravu, tak to vychází zhruba takto: 333 / 0,7 = 475 Kč.
A jelikož minimálku (ať už v jazykovce nebo “na sebe”) musí dostávat každý, hodí se dodat, že minimálku by měl mít ten lektor, který nic neumí a nemá žádné zkušenosti. Ne někdo s roky zkušeností a vyšším vzděláním než je základka.
Matematika se ošidit nedá. Na druhou stranu: učit třeba za 950 Kč namísto 475 Kč, mít sice minimálku, ale zkrouhnout práci na polovinu za měsíc… to nemusí být zase tak špatné. (45 hodin – 31,5 hodin výuky a 13,5 hodin zbytek.) 30000 = 950 * 31,5. Kdo si velmi cení svůj čas, tak tomu se to může hodit.
Pokud berete pod mnou vypočtené minimálky (333 a 475), děste se. Je to váš budíček k tomu začít něco dělat nebo dělat něco jiného. A obě minimálky jsou bez jakýchkoliv nákladů na hmotný majetek nebo kurzy. Pokud máte dojem, že jsem ve výpočtu něco vynechal nebo zanedbal, dejte mi vědět. Doopravdy se rád poučím. (Pěknou kalkulačku hodinovky má Madla Čevelová.)
Abych se vrátil k původní otázce: Proč si myslím, že jsem finančně úspěšný? Protože jsem nad minimálkami a nesnažím se za každou cenu navýšit počet lekcí, které odučím. Spíše se zaměřuji na udržení současného počtu lekcí. Zároveň k tomu ale přispělo k tomu více faktorů a zvyků:
1) začal jsem jako student
2) pravidelně zdražuju a zdražuju “po schodech”
3) znám své minimální peněžní nároky (a nežiju v Praze)
4) udělal jsem si web
5) naučil jsem se vyjednávat
6) konec práce pro jazykovky
7) rovnováha pracovního vytížení
8) platba předem a pozdní storno
9) investice
10) dobrá cílovka
Teď si projdeme jednotlivé body více do hloubky:
1) Začal jsem jako student. Díky tomu jsem mohl provozovat podnikání na vedlejší činnost (ušetřit na daních). Zároveň jsem neměl nějaké nebetyčné výdaje: pár tisíc za pokoj na koleji, pár tisíc za jídlo a pár tisíc na život okolo. Myslím si, že jsem se často vešel do 10 tisíc měsíčně celkem a u jazykovek vydělal 20-30 tisíc za měsíc (za 60-100 hodin měsíčně).
2) Pravidelně zdražuju a zdražuju “po schodech”. Kdysi jsem rok co rok posílal mail jazykovkám, jestli se se sazba nedá nějak zvýšit. Po pár letech mi ale došlo, že handrkovat se s jazykovkami o desetikoruny nemá smysl a že pokud chci být zaplacen více než minimální mzdou, musím mít vlastní studenty.
Protože zdražuju pravidelně, musím například patnáctkrát za rok někomu říkat, že zdražuju, což je občas otrava. Vedu si záznamy, o kolik a kdy jsem naposledy jednotlivým studentům zdražil. Na druhou stranu, vyjednávat s jazykovkou, u které mám třeba 50% práce, je paradoxně složitější než s jednotlivými studenty. Jeden nebo dva odpadlí studenti se nahradit dají, ale dát všanc půlku výdělku u jazykovky musí být docela nervák.
Studenti zdražení v 80% případů odkývou. V dalších případech upravíme spolupráci (třeba přechod na online namísto F2F lekcí, snížení počtu lekcí). Kvůli ceny mi ze všech studentů vyloženě skončili jen dva. Mnohem více studentů odpadne přirozenou měnou (dosáhnou svého cíle, ztratí motivaci do učení, nemají čas apod.) A možná taky není špatné občas nechat studenty zareflektovat pomocí toho, že jim zdražíte. Nakonec, každý student si vás na začátku našel aby zlepšil svou angličtinu, ne pro vaše modré oči.
Vždy po zdražení na webu (novým studentům) zdražím i současným studentům. Ten rozdíl ale není nikdy více než 20%. Díky tomu se cítím pevný v kramflecích, když mám například po roce už půlku studentů za nové ceny. Můžu tak zdražit i těm ostatním a zároveň se necítím jako podvodník, že někomu účtuju o mnoho méně nebo více.
3) Znám své minimální peněžní nároky (a nežiju v Praze). Nikdy jsem neměl potřebu vydělávat hory peněz. Na základ jídlo + nájem (napůl s přítelkyní) + daně jde 4 + 8 + 9 = 21 tisíc za měsíc. K tomu pár tisíc na úspory (nový spotřebič, oprava auta) a investice. Vše ostatní je zbytné. S přítelkyní cestujeme, chodíme do restaurace, auto taky máme, ale to vše je bonus a já o tom vím. Naštěstí jsem nikdy neměl potřebu utíkat od práce a platit za drahé “odstresovací” aktivity nebo věci.
Daly by se moje náklady utáhnout z minimálky 30 tisíc? Asi ano, ale bylo by to hodně na hraně. Pokud k tomu máte děti, hypotéku nebo jiný vysoký fixní náklad, tak si minimálku doslova nemůžete dovolit. Hazardujete na vlastní nebezpečí. Sorry, not sorry.
4) Udělal jsem si web. Na koleně jsem si kdysi dávno zbastlil web za zhruba týden. Dnes by mi ho během pár hodin zvádla udělat AI.
Nejde o to, jestli ten web měl všechna klíčová slova nebo správný layout, ale o to, že existoval a že já jsem byl tím pádem dohledatelný. Většina lidí mě našla právě přes web. K webu mi do tandemu také studenti píší recenze na Google nebo Seznam. Tím neříkám, že ostatní zdroje nefungují; mám i lidi skrz přímé reference, ale obecně s rostoucí cenou se zmenšuje i cílovka, protože holt na mé cenové úrovni už většina lidí lektora nehledá. Pointa ovšem je, že nějaký marketing musí být a bohužel buďto stojí čas a/nebo peníze.
5) Naučil jsem se vyjednávat. Jsou cesty, jak vydělat více i bez zdražování. Příklady z mé nedávné praxe: 1) Zvedl jsem si efektivní hodinovku o 200 tím, že jsem se dohodl se studentkou na online místo F2F. 2) Se studenty jsem se dohodl na 2×90 namísto 3×60 za měsíc, čímž jsem eliminoval jeden dojezd. 3) Zkrátil jsem F2F lekci studentce na 50 minut, abych eliminoval nutnost rezervovat další čtvrthodinu na cestu v kalendáři a nabídl jí, že můžeme konverzovat kus cesty mým směrem domů. – Umět se takto domluvit může ušetřit nějaké minuty a vydělat pár tisíc za měsíc. Těch cest je nespočet, pokud mají obě strany vůli se domluvit.
6) Konec práce pro jazykovky. Jazykovky mají velmi často firemní či veřejnostní kurzy, které neprobíhají celý rok. U firem se často ruší výuka na celé léto a u veřejnostních taky. Soukromé kurzy 1-to-1 i skupinky si nastavíte sami a výpadky se za rok počítají spíše na týdny než na měsíce. Jednotlivci se postupem času také “točí”, nicméně dnes mám zkušenost, že jeden student skončí a druhý zase začne. Plus zde samozřejmě zůstává fakt, že jazykovky většinou neplatí nad minimálku. Čest výjimkám, které platí více.
7) Rovnováha pracovního vytížení. Pokud několikrát za rok odmítáte studenty kvůli kapacitním důvodům, máte moc nízkou hodinovku. Lákat lidi cenou dává smysl jen do té doby, dokud si na sebe alespoň minimálně nevyděláte. Problém je samozřejmě i opak; pokud nemáte do čeho píchnout, špatně se dá cena zvyšovat. Zvykněte si pracovat na 80% kapacity (ideálně se tedy přes týden nepředřít a o víkendu mít volno). Je jedno jestli chcete odučit 15 nebo 30 hodin týdně. Za sebe musím říct, že s vyšší cenou mi také ubylo všelijakých potížistů a jiných upírů mého času. V drtivé většině případů jsou mí studenti spolehliví, na lekce se těší, živě konverzují a doopravdy chtějí to nejlepší know-how, jak se naučit anglicky.
8) Platbu předem (původně na měsíc, dnes mám balíčky) jsem zavedl před pár lety. Pamatuju si, že jedním z důvodů byla spolupráce s jedním puberťákem. Byl v pohodě, ale byl trochu chaot a na 100% neměl své peníze. Musel jsem mu vždy psát, aby po lekci zaplatil. Zaplatil nakonec vždy všechno, ale nebylo mi příjemné pořád se dožadovat platby. Druhá výhoda platby předem je určitý závazek/motivace pro studenta. Pořád na konci měsíce/po vyčerpání lekcí můžou říct, že končí (bez ztráty nebo propadnutí lekcí), ale alespoň si to do té doby trochu promyslí. Obvykle tomu na poslední lekci alespoň dají nějakou oficiální tečku a často je i prostor na menší diskuzi a hodnocení lekcí. Platba předem je prostě příjemná a může to být rozdíl mezi neustálým stresem s pozdě platícími studenty a skoro automatickým cinkáním peněz na účet. Naposledy jsem musel urgovat (nezletilou) studentku před půl rokem. Za tu lekce platil otec a nakonec to zhruba po 2-3 lekcích zaplatili. Měli jsme ale historii z předchozí spolupráce a věděl jsem, že je spolehlivá a že nemá finanční problémy.
Dále mám 24hodinové pozdní storno. Vím, že já hodiny na poslední chvíli rušit nemusím, byl bych za to akorát finančně bitý. Opět to pár tisíc za měsíc udělá. Vždy se ale snažím studentům nabídnout alespoň přechod na online/telefon, pokud to jde, nebo alespoň úkol namísto lekce. Pokud nemůžete svou dostupnost na lekcích zajistit na 100% a nechcete/nemůžete pozdní storno účtovat, o to dražší musíte lekce mít.
9) Investice. Moje práce mě baví, ale vím, že je špatná v tom, že se nedá jednoduše škálovat bez určitých ústupků a také investic. Já firmu nechci. Já chci být dobře placený lektor a nechat škálování na ostatních. Proto jsem vsadil na jistotu akciového trhu. Můžu se tedy věnovat jen svému podnikání a studentům a nemusím řešit nic jiného.
10) Dobrá cílovka. Na mé cenové hladině učím především dobře zajištěné lidi, kteří nepotřebují pracovat, ať už o tom vědí, nebo ne a lidi ze střední třídy, kterým přijde vzdělávání nebo znalost jazyka připadají velmi důležité. Když to vezmu kolem a kolem, v obou případech učím pravděpodobně jen (majetkové) milionáře a výše. To samotné vyřadí více než polovinu populace ČR, protože průměr není medián. Pokud má někdo hluboko do kapsy, těžko dá měsíčně pár tisíc za jazykové vzdělávání.
Bottom line: Možná je lektorství práce pro lidi, kteří dokáží ušetřit na těch správných věcech (možná je ojeté auto lepší investice než nové), nebo alespoň nedělat velké finanční chyby (půjčky nespolehlivým lidem/příbuzným). A možná bych upravil terminologii – jazykové lektorství není práce, ale životní styl. A člověk to buďto bere celé, s klady i zápory, nebo nechává být.
Nevyděláte haldy peněz. Na to chce jazykovou výuku dělat až příliš mnoho lidí. Stojím si ale za tím, že se lektorstvím uživit dá. A jako u všeho, výsledek nezaručen a n = 1, takže vzorek jsem jen já.
Pokud máte některé další funkční tipy nebo faktory, které vám při podnikání na volné noze pomohly, budu rád za sdílení v komentářích 🙂
P.S. Seznam výše explicitně neobsahuje univerzálně platné principy společné pro všechny úspěšné volnonožce, jako například spolehlivost, samostatnost nebo dobrou komunikaci s klientem. Nikdo vás nepochválí za to, že jste na lekcích včas, ale pokud se budete pravidelně opožďovat, dochvilní studenti si toho všimnou. A nejhorší na tom je, že studenti vám ten pravý důvod k ukončení lekcí nemusí říct ani na konci spolupráce.
Další doporučené zdroje: