Řekněme, že se jako OSVČ chci mít jako obyčejný středový zaměstnanec v ČR, který vydělá 40 tisíc hrubého. Tomu na účet přijde 32 tisíc čistého za 40 hodin práce týdně. V rámci toho ale dostane i balíček výhod, které OSVČ nemá, respektive si je musí převést na peníze. Začněme těmi zřejmými:
1) Dovolená – standardně 25 dní v roce, plus sick days, plus svátky… Měsíc má zhruba 21 pracovních dnů. Okolo měsíce a půl „pracovních dní“ za rok tedy zaměstnanci nechodí do práce, ale mají za ně stejné peníze jako kdyby pracovali. OSVČ si může poměrově zvýšit cenu výpočtem 1(3,5/12 = 1,13), zhruba o 13% jako kompenzaci za „neodpracovaný“ měsíc a půl: 32 * 1,13 = 36 tisíc Kč. (S nemocenskou pro zjednodušení nepočítám a podobně s vyššími zaměstnaneckými odvody na sociální, pokud se náhodou ocitnete na úřadu práce. Určitou peněžní hodnotu ale taky mají.)
2) Benefity – klasicky se zde započítávají stravenky, multisportky, FKSP, příspěvky na doplňkové penzijní spoření, mobilní tarify, firemní auto, občerstvení na pracovišti, jazykové kurzy (mrk mrk)… Ne každý zaměstnanec má všechny tyto benefity, ale stravenky skoro určitě (20 stravenek po 100 jsou další 2 tisíce Kč), plus další jedna nebo dvě drobnosti a OSVČ znalý matematiky musí najednou vydělat o další čtyři tisíce více – 40000 Kč.
3) Daně – pro OSVČ minimálně 2968 Kč na nemocnice + 3852 Kč na důchody. Dalších necelých 7 tisíc, zhruba tedy celkem 47000 Kč.
Máme tedy přepočten samotný „reálný“ příjem zaměstnance. Ten ale samozřejmě musí mít nějaké schopnosti a nástroje k výkonu práce a také vhodné prostředí. OSVČ si musí tyto věci zajistit sám a opět je promítnout do ceny:
1) Školení, kurzy, mentoring – zaměstnanci se zastaralými schopnostmi a znalostmi pracují méně efektivně a totéž se dá říct o OSVČ. OSVČ za tyto služby obvykle platí dvakrát: poprvé cenu školení (může být ale i zadarmo) a podruhé svým (pracovním) časem.
2) Vybavení – stůl, židle, auto, počítač nebo mobil se čas od času vyměnit musí i při sebelepší údržbě, podobně i software v nich. Zde i při rozložené platbě je nutná investice stovek či tisíců měsíčně.
3) Kancelář/prostory – teplo, elektřina a světlo se „zadarmo“ spíše nevyskytují a jsou minimální podmínkou práce.
4) Administrativa – daňová, klientská (mailová) i jiná. Opět stojí minimálně čas, někoho i peníze.
5) Propagace/marketing – networking, webovky, prezentace… Zaměstnanec neřeší (pokud to není vysloveně jeho práce ve firmě), OSVČ řešit musí.
Nakonec zjistíte, že na tyto „nevýdělečné, ale nutné“ činnosti a věci výše dáte třeba 30-40% svého pracovního času (někteří i daleko více). Ze zaměstnaneckých 160 hodin měsíčně Vám zbyde třeba 100 hodin měsíčně na „fakturovatelnou činnost“. Z „holého minima“ 47 tisíc se po rozumných útratách/investicích vyhoupnete na 55 tisíc měsíčně. Fakturujete tedy 550 Kč/hod, abyste se měli stejně jako středový/mediánový zaměstnanec, i když vám chodí na účet skoro dvakrát tolik.
Pointa tohoto příspěvku není dokázat, jestli jsou odvody vysoké, nízké nebo jestli to má lepší OSVČ nebo zaměstnanec. Chtěl jsem ukázat (většinově zaměstnanecké) společnosti, že je důležité ve výdělku OSVČ (případně firem) započítat mnoho skrytých nákladů, které rozhodně nejsou zanedbatelné. I ten zaměstnanec pracující za 32 tisíc čistého jen na mzdových nákladech stojí firmu skoro 54 tisíc i bez vybavení a kanceláře.