Nedávno jsem byl opět na schůzce. Nezbláznil jsem se. Řekl jsem si, že pomůžu kamarádce a dozvím se i něco, co jsem nevěděl, nebo co jsem pozapomněl. Nic jsem si nekoupil. Zklamán jsem nebyl a proto tedy píšu tento článek, abych se podělil o své dojmy a pocity. Zjistil jsem totiž, že finanční poradenství není služba pro všechny.
Upřímně nevím, kolik lidí má v ČR s financemi problém. Pojmem „problém“ myslím psychologický stres z chronického nedostatku peněz, který významně ovlivňuje kvalitu jejich bydlení, potravy nebo soužití v rámci rodiny. Nemyslím tím jiný finanční „problém“, třeba že benzín zdražil o tři koruny nebo že „vláda krade“.
Finanční poradenství slouží primárně k odhalení a k předcházení potenciálních větších finančních problémů. Každý finanční problém (auto, bydlení, pojištění, děti) má určitou pravděpodobnost, že nastane. Pokud už například auto mám, musím s ním počítat jako s výdajem a řešit povinné ručení nebo opravy.
Zároveň je docela velká pravděpodobnost, že když mám auto dnes, tak ho budu mít i zítra. Platí to i naopak; pokud nemáte auto dnes, zítra ho asi taky mít nebudete. Třeba ho ale postupem času chcete mít a je lepší se připravit jak finančně, tak i při výběru vozidla. Je to jedna velká pravděpodobnostní hra, přičemž je důležité zvažovat všechny proměnné, jelikož problémů sice může být nekonečno, ale existuje jen určitý počet vašich peněz a času.
Často je ale je obtížné říct, jak moc jsou tyto problémy relevantní a měla by proběhnout racionální analýza rizik, nákladů a výdajů, různých možných událostí. Lidé ale nejsou racionální, nebo alespoň ne pořád.
A zde se střetávají dva názorové světy. Obecně buďto něco chcete, nebo nechcete. Například pojištění osob a majetku obecně není racionální, ale třeba se vám s ním lépe spí. (Pokud nemáte nějaký mazaný plán na pojistný podvod nebo nenajdete díru v pravidlech.) Já pojištěný nejsem a spí se mi taky dobře. Navíc společně s vědomím, že ušetřím pár stovek měsíčně na finančním produktu, který nemám potřebu mít a který pravděpodobně ani nezužitkuju. Jak říká pan Burns ze Simpsonových, když mu zavolá Homerova podvodná nahrávka na věčné štěstí: „May be happier with the dollar.“
Z dobrovolného pojištění v průměru profituje kasino, tedy banka. A podobně jako u sociálního pojištění, taky na něm nevyděláte. Pokud náhodou ano, tak jak tak o takovou výhru v loterii nikdo rozumný nestojí.
Finanční poradce ve vás bude chtít vyvolat potřebu pojištění mít. Vsadím se, že většině z vás tím vytvoří nový problém a ochotně přispěchá s jeho řešením. Jestli to dělá doopravdy pro vaše dobré spaní nebo pro sebe a svou provizi je vám ve výsledku jedno, protože platit budete stejně.
Jak ve vás tuto potřebu vytvoří? Řekne vám, ať si představíte situaci, kdy za pět roků prosedíte zbytek života na vozíku. Příběh o známém sportovci, který při bouračce přišel o nohy a kus hlavy. Že skončíte jako zelenina a budou vám měnit vaše po…kaděné pleny.
Výše uvedené případy jsou samozřejmě jen představy nebo anekdoty, ne reálná data a statistiky, na základě kterých se dá udělat informované rozhodnutí. Můžete proti nim šermovat argumenty tím, že stejně skoro auto neřídíte, že pracujete v IT a děláte z domu nebo že se raději necháte zabít, než abyste jako zelenina proleželi zbytek života nebo že vám rodina pomůže atd.
Představte si, že bych vám jako učitel angličtiny říkal, že bez angličtiny nebudete v práci úspěšní a sám vám jako řešení nabízel výuku. Na některé lidi to bezpochyby zabere, ale v popisu mé práce není udržovat lidi v konstantním strachu, že bez angličtiny nejsou nikým…
Pravda je totiž taková, že i bez angličtiny můžete být úspěšní a i bez pojištění můžete být finančně gramotní. Tímto bych uzavřel kapitolu pojištění.
Další kapitolou je rezerva. Zde není co vytknout; rezerva by měla existovat vždy. Pár měsíční nemoc, rozbité auto, nezaměstnanost nebo něco podobného může postihnout každého. Nejjednodušším řešením je vesměs spořicí účet, protože z běžného účtu vám banka na úroku nic nedá. Další oblíbeným řešením jsou dluhopisy, které ale vyžadují o dost delší studium než spořicí účet a peníze z nich obvykle nejsou ihned dostupné. Je de facto jedno, jestli je to rezerva na bydlení, hypotéku nebo cokoliv jiného.
Spojené s rezervou jsou investice. Zatímco rezerva by neměla být zisková a stálá (tzn. její číselná/nominální hodnota se nehýbe), investice by naopak měly být ziskové a nestálé.
Investovat v Česku není snadné. Zaprvé musíte vědět, čeho chcete dosáhnout a zadruhé informací a produktů je mnoho. Obojí trvá čas zjistit a nejjednodušší řešení je si sednout a nedělat nic.
S tou první částí vám finanční poradenství pomoci může, protože před samotným výběrem produktů se řeší finanční časová osa života. Pokud vyloženě nežvástáte nesmysly a myslíte v rámci reálného světa, tak ujasnit si své současné a budoucí finanční potřeby je určitě přínosné.
S tou druhou věcí vám finanční poradenství pomůže taky, do určité míry v návaznosti na tu první část. Nezištné to nikdy nebude, protože finanční poradce pro svůj výdělek potřebuje, abyste jej (a jeho produkty) potřebovali. Ve světě je vždy něco za něco. Jste finanční negramoti a neušetříte sami ani korunu? Mít nad sebou někoho, kdo se vás občas na pravidelné šetření a investování zeptá, může být užitečné. Někdo tohoto „tvrdého disciplinujícího trenéra“ nad sebou potřebuje. Proti gustu žádný dišputát.
Snad největší kámen úrazu pro mě osobně je nezjistitelnost toho, kolik celá tahle věc stojí. Službu totiž platíte určitým procentem z majetku a příjmu. Nevíte, kolik kdo a co stojí, což bude postupem času velká suma (stačí jen mrknout na grafy). Finanční poradce vám pomůže zjistit a naplánovat výdaje za všechno ostatní, paradoxně ale kromě sebe.
Zároveň se může stát, že postupem času najdete (podobně jako jsem našel já) lepší/jinou cestu jak investovat. Ta bude logicky konkurovat té, kterou pro vás zařídil finanční poradce. Opět, pokud má ve svém zájmu váš nejlepší zájem, tak vám nezaujatě popíše obě varianty (tu jeho a tu vaši). Víme ale, jací jsme lidé…
Poradci mohou mít velkou empatii, být skvělými posluchači a mistry komunikace. Zároveň vás mohou zmanipulovat do koupě nechtěné služby a vtělit se do role nepostradatelných finančních polobohů. To platí jak pro vás (klienty), tak i v rámci hierarchie poradců samotných a jejich společností. Občas to zavání sektářstvím.
Na závěr bych tedy shrnul hlavní body:
1) Finanční poradenství není pro všechny.
2) Finanční poradenství není zadarmo.
3) Když něco neřešíte, neznamená to, že to řešit musíte.
4) Finanční poradenství je užitečné, pokud cítíte, že nemáte nad svými financemi žádnou kontrolu.
5) Finanční poradenství má i temnou stránku.
Jaká je vaše zkušenost s finančním poradenstvím? Budu rád, když se podělíte níže 🙂